Fin se vrací do Lužánek. Příběh bílého krále, který dostal podobu v betonu

Některé zakázky začínají výkresem. Jiné začínají vzpomínkou.

V brněnských Lužánkách patřil dlouhá léta k místním známým tvářím velký bílý ovčák Fin. Kdo chodil kolem kavárny Ponava, mohl ho potkat při procházce, mezi návštěvníky nebo ve společnosti dětí, které si klidného psa oblíbily. Po jeho smrti vznikla myšlenka vrátit Fina do místa, se kterým byl spojen – tentokrát jako sochu v životní velikosti.

A právě její betonová podoba vznikla ve Švec beton.

Bílý král Lužánek

Finovo celé jméno bylo Akira Finemon Unega Wahya. Podle databáze bílých ovčáků se narodil 14. září 2013. Byl dlouhosrstým bílým ovčákem a během let se stal výraznou součástí okolí kavárny Ponava a parku Lužánky.

Jeho majitelem byl Vít Kalvoda, zakladatel brněnské kavárny a hudebního klubu Ponava a organizátor multižánrového festivalu PonavaFest. V rozhovoru pro ArtGraduates Kalvoda dokonce vzpomíná, že právě při venčení Fina narazil na budovu, ze které později vznikla Ponava.

Pes se tak neobjevoval pouze vedle kavárny. Byl součástí příběhu jejího vzniku a následně i každodenního života tohoto místa.

Fin zemřel 15. srpna 2025. Ve veřejných textech o připravovaném památníku se pro něj objevilo označení „bílý král Lužánek“.

Brněnský Hachikó

Po Finově smrti vznikla iniciativa vytvořit mu v Lužánkách trvalou připomínku. Inspirací byl známý příběh japonského psa Hačikó, jehož socha stojí u tokijského nádraží Šibuja a připomíná psí věrnost.

Finův památník však od začátku neměl být jen klasickou sochou.

Projekt iniciovaný lidmi kolem Ponavy a spolku Zahrady soutoku počítal se sochou v životní velikosti a zároveň s interaktivní zvukovou vrstvou. Veřejná sbírka na Doniu měla původně cíl 180 000 Kč a zapojilo se do ní 113 dárců.

Socha podle skutečného Fina

Autorem výtvarné podoby je sochař Jiří Pec. Základem nebyla pouze fotografie nebo volná sochařská interpretace, ale 3D sken skutečného Fina.

Podle aktualizace veřejné sbírky následovala zmenšenina, master model a ruční retušování. Zvláštní pozornost věnoval sochař očím – detailu, který zásadně ovlivňuje, zda výsledná socha působí pouze jako tvar psa, nebo skutečně připomíná konkrétní zvíře.

Z master modelu následně vznikla silikonová forma.

A právě tady vstoupil do projektu beton.

Od digitálního modelu ke sklobetonu

Pro Švec beton byla tahle realizace jiná než běžný architektonický prefabrikát.

U desky, schodiště nebo fasádního prvku pracujeme především s přesnou geometrií. U sochy psa v životní velikosti je geometrie organická. Srst, tlapy, hlava, oči a jemné přechody povrchu musí po od formování zůstat čitelné a současně musí výsledný objekt fungovat jako skutečný betonový výrobek.

Finova socha byla odlita sklobetonovou směsí. Ta umožňuje vytvořit relativně subtilní skořepinu a zachovat přitom detail povrchu formy.

Směs pro odlitek je sklovláknobeton, tloušťku skořepiny je 45 mm a výsledná hmotnost 95 Kg.

U takového objektu je nejnáročnější právě spojení technologie s charakterem originálu. Beton nesmí vymazat detaily, podle kterých lidé Fina poznávali.

Socha, která má i vlastní hlas

Na projektu je neobvyklá ještě jedna věc.

O zvukovou a interaktivní část se stará hudebník a zvukový umělec Tomáš Vtípil. Koncept počítá se skutečnými nahrávkami Finova hlasu a s možností využívat objekt také jako proměnlivou sound-artovou galerii.

Součástí výsledného díla má být elektronika a rezonanční platforma, která funguje jako podstavec i jako součást zvukového systému.

Vzniká tak něco mezi sochou, památníkem a zvukovým objektem.